Vernisáž
Předchozí — Další
Kolekce snímků zrcadlící svéráznou končinu Polska vzniknul v průběhu natáčení dokumentárního filmu „Baluty". Tak se totiž jmenuje nejstarší a největší čtvrť města polského Lodž.
Snímek o lidech, kteří zde dnes obývají někdejší židovské ghetto, zbudované nacisty za Druhé světové války jako čekárna na smrt, realizoval tým filmařů Pavel Štingl - Miroslav Janek - Michael Míček - Ondřej Zima.
V lodžském ghettu umíraly stovky lidí denně... Vysílení leželi na ulicích, hladoví byli schopni okrást své blízké... Přesto zde ještě stále ještě byl pro téměř 200 000 obyvatel malý stín naděje na přežití.... Cesta dál vedla do vyhlazovacích táborů...
Kruté selekce, které naplňovaly povinné počty odsouzenců do transportů, rozervaly rodiny, braly děti jejich rodičům ... Sebevraždy byly na denním pořádku... Vozíčky s mrtvými byly každodenním atributem ulic hladového města.
Na rozdíl od jiných koncentračních táborů, které jsou dnes muzeem či integrovanou částí krajiny, někdejší ghetto Litmannstadt bylo po válce znovu zabydleno. Ve stejných domech, ve stejných bytech, na stejných dvorech a ulicích se začaly žít nové životní příběhy.
Současné obyvatelstvo této části Lodže je nesmírně svérázným sociálně dramatickým mikrosvětem města. Lidé žijící v okolí se tak zvaných Baluťářů obávají. Vládne zde bída, nezaměstnanost, alkohol a agresivita. Sonda do života těchto lidí je v připravovaném dokumentu svéráznou nadčasovou ilustrací Kainova znamení místa, kterému jednou v minulosti někdo svěřil roli dějiště lidského utrpení v jeho nejstrašnější podobě.
Karel Štingl
