Divadlo (nejen) pro dětské publikum.

Vznik Ústředního loutkového divadla - 27.9. 1949 zřízeno Ústřední loutkové divadlo (další pobočky, které se však záhy osamostatnily, vznikly v Brně, Liberci, Českých Budějovicích a Kladně, později v Karlových Varech). — celý text

Sídlo divadla Minor
Vodičkova 6
110 00 Praha 1
+420 222 231 702

Divadlo (nejen) pro dětské publikum.

» sbalit text

Vznik Ústředního loutkového divadla - 27.9. 1949 zřízeno Ústřední loutkové divadlo (další pobočky, které se však záhy osamostatnily, vznikly v Brně, Liberci, Českých Budějovicích a Kladně, později v Karlových Varech).

- ÚLD získalo prostory bývalého Divadla mladých pionýrů (původně 1921-1945 německá Kleine Bühne), ředitelem byl jmenován dr. Jan Malík, administrativním ředitelem J. Lorman.

- 26.2. 1950 zahájilo divadlo svoji činnost premiérou hry Aloise Jiráska Pan Johanes v režii Jana Malíka a výpravě Václava Cinybulka.

- Dr. J. Malík ve své snaze o vytvoření reprezentativní scény vycházel z vlastní dlouholeté zkušenosti s amatérským loutkovým divadlem, podstatnou inspirací mu pak byla tvorba sovětského Ústředního loutkového divadla S. V. Obrazcova, které do Československa zavítalo v rámci turné v letech 1948/49. Podle sovětského vzoru zavedl nový typ loutek - javajek a stal se tak zakladatelem javajkářské tradice u nás. Jednalo se o divadlo "iluzivní", s oddělenou interpretací (tj. rozdělené na vodiče loutek a herce-recitátory, kteří deklamovali text - přičemž herectví bylo textu podřízeno), přitom však usilující o maximální jevištní realismus. Vedle V. Cinybulka, který výrazně ovlivnil výtvarný profil ÚLD, zde působili i další výtvarníci: V. Havlík a R. Lander. Příležitostně v ÚLD režírovali i další jeho členové: např. E. Havlík, Z. Červený, J. Kaliba, Z. Skořepa.

- V prvních letech fungování ÚLD se jeho dramaturgie zaměřila především na sovětské tituly

- např. O velkém Ivanovi (1950), Hrdinové severu (1952), Kouzelná galoše (1951), Kačátko (1951) aj. Dramaturgie však také usilovala o vytvoření původní české loutkové hry - autory textů byli např. J. Kainar (Zlatovláska - 1952), O. Augusta (O chaloupce z marcipánu - 1956), K. Bednář (Johanes doktor Faust - 1957), F. Pavlíček (Pohádka o princezně a sedmi bohatýrech - 1955, Slavík - 1958, Bajaja - 1963), L. Aškenazy (Šlamastyka s měsícem)

- 1960) ad. Dospělým divákům byly určeny tituly Nesmrtelný smích (1954) podle Aristofana a Čechova a Apolon a Hyacint (1956), méně známá opera W.A. Mozarta, realizovaná jako stínové divadlo.- Dr. J. Malík byl určující osobností ÚLD - až do roku 1958 sám realizoval většinu režií. V roce 1958 se dramaturgem v ÚLD stal dr. Erik Kolár. V tomto roce již však byla patrná krize stávajícího modelu ÚLD, kterému byla stále častěji vytýkána akademičnost a strnulost.

- V roce 1960 vyvrcholila na Festivalu a semináři ÚLD v Karlových Varech diskuse o podobě a potřebách tohoto divadla (kritika postrádala v inscenačním stylu ÚLD poetičnost a jevištní kontrast, upozorňovala na nedostatečný kontakt s divákem, vystupovala proti přílišné realističnosti, doslovnosti inscenací a tím zákonitě i proti závaznosti slohu ÚLD ve vztahu k ostatním loutkovým divadlům). Za úspěch, který naznačil nové směřování ÚLD byly naopak označeny inscenace Slavík (1958) - poetický příběh v režii E. Kolára a Šlamastyka s měsícem (1960).

Divadlo Sluníčko

- Od roku 1960 do 1981 bylo součástí ÚLD Divadlo Sluníčko (bývalé divadlo Dětského domu), které mělo vlastní soubor a dramaturgii a jehož inscenace byly určeny především dětem předškolního věku - např. ve své době (a na svou scénu) netradiční antiiluzivně pojatý Míček Flíček (1964) autora J. Malíka v režii J. Halíka. Režie ve Sluníčku realizovali dále např. i J. Malík, E. Havlík, L. Palečková, Z. J. Vyskočil, J.Filipi, E. Kolár ad.

- Starším divákům byla na scéně ÚLD určena satirická Božská komedie (1962) v režii J. Malíka a E. Kolára. K dalším úspěšným inscenacím tohoto období patřily Zlatovláska (1966) - režie J. Filipi či Bajaja (1963) - režie J. Jaroš a v divadle Sluníčko např. Pohádky pana Pohádky (1961) - režie L. Palečková, Zvědavé slůně (1966) - režie E. Kolár aj.- V roce 1967 se dr. J. Malík vzdal funkce ředitele a předal ji Jiřímu Filipimu.

Ústřední loutkové divadlo v letech 1967-1980

- ředitelem Jiří Filipi

- Inscenační styl ÚLD se postupně oprostil od realistické popisnosti, důraz se přesunul spíše na prvky lyrizující a poetizující - např. Ďáblův most (1968) - režie J. Filipi. Výrazněji zaujala inscenace Král jelenem (1969) v režii J. Jaroše, pojatá v duchu italské komedie jako groteskní divadlo masek.

- Stav budovy na Gorkého náměstí si vyžádal rozsáhlou rekonstrukci (1970-75). Těžiště divadelní produkce se přesunulo do divadla Sluníčko, převažovaly tedy především inscenace pro předškolní děti - např. velice úspěšná Princezna Majolenka (1971) - režie J. Halík, Kalif čáp (1972) - poslední režie E. Kolára, Jdi tam - nevím kam, přines to - nevím co (1972) - režie K. Brožek. S řadou z nich divadlo podnikalo časté zájezdy do mateřských škol (již od roku 1966) - např. Pruhovaná pohádka (1970) - režie Z. Červený, Pohádky pana Pohádky (1971) - režie J. Koutný, Prasátka a vlk (1971) - režie J. Davídek ad.

- 1972 se stala dramaturgyní divadla V. Polednová, od roku 1973-79 ve spolupráci s lektorkou E. Hanžlíkovou. Divadlo spolupracovalo s celou řadou režisérů - např. Z. Červeným, J.Davídkem, J. Koutným, E. Havlíkem, V. Kubelkou ad. K výtvarníkům, kteří v tomto období v divadle tvořili, patřili např. M. Trnková, V. Havlík, J. Fenclová, A. Kusá, P. Kuschmitzová, J. Bláha, I. Antoš.

- Divadlo v tomto období úspěšně hostovalo v cizině - např. v Itálii, na Kubě, v Alžíru, v Polsku, v Maďarsku a Mexiku.

Divadlo Loutka

- V roce 1975 byla inscenací Strakonický dudák (režie J. Jaroš, výprava K. Svolinský) slavnostně otevřena zrekonstruovaná budova a divadlo při této příležitosti zároveň zvolilo nový název - LOUTKA.

- Ve druhé polovině 70. let vytvořil svébytný inscenační styl režisér Karel Brožek, který inklinoval k vážným, působivě pojatým tématům s akcentem na výtvarnou a hudební složku - např. Ze starých letopisů (podle I.Olbrachta, 1976), Zlatovláska (1977) a Krása Nevídaná (1977). Pro Sluníčko realizoval inscenaci O tom, jak... (1976), Tři kejklíři aneb Dlouhý, Široký a Bystrozraký (1978) a Míček Flíček (1979). Z ostatních inscenací zaujala např. Princezna s ozvěnou (1977) - režie J. Filipi a indiánská pohádka Odvážná želva (1976) - režie Z. Červený.

- V roce 1980 odešel J. Filipi do důchodu a ředitelem stal Jiří Jaroš.

Ústřední loutkové divadlo v letech 1980-84

- ředitelem Jiří Jaroš

- 1981 bylo z havarijních důvodů definitivně uzavřeno divadlo Sluníčko, oba soubory byly spojeny.

- Zvýšil se opět počet zájezdů do mateřských školek.

- Divadlo pořádalo zájezdy do okolí Prahy, do kulturních domů, hostovalo např. v Radiopaláci na Vinohradech a v Paláci kultury.

- Do funkce interního pedagogického pracovníka nastoupila Marie Jarošová.

- Z titulů tohoto období zaujala především živá inscenace rozhlasového režiséra J. Henkeho O veselém hrobaři (1980), do níž organicky zakomponoval texty lidové poezie. Z početných režií J. Jaroše na sebe upozornily Čarovné housle (1980), s nimiž divadlo několikrát úspěšně hostovalo např. v Itálii a ve Francii. Dalším zajímavým titulem byl Medvídek Pú (1981) - opět v režii J. Jaroše - s pozoruhodnou výpravou švýcarské studentky KL DAMU E. Attinger-Schüllerové. V inscenaci Touha po třech pomerančích (1982) se J. Jaroš vrátil k divadlu masek ve stylu italské komedie dell´arte (podobně jako ve své dřívější režii Král jelenem z roku 1969).

- V roce 1981 také v divadle pohostinsky inscenoval Nicolai Georgiev hru V. Petrova Knoflík na spaní.

- V divadle Loutka v tomto období dále režírovali např. J. Halík, J. Davídek, M. Vildman, V. Kubíček, P. Vašíček, z výtvarníků spolupracovali s divadlem J. Bláha, O. Schindler, I. Antoš, M. Trnková, K. Hejcman, Š. Váchová, M. Lhoták, I. a J. Pitrovi.

- 1984 odešel J. Jaroš do Animovaného filmu, ředitelem divadla se stal Tomáš Engel.

ÚLD v letech 1984-1990

- ředitelem Tomáš Engel

- 1984 se stal lektorem, posléze dramaturgem a vedoucím uměleckého souboru dr. Petr Pavlovský

Divadlo U ( Jindřišské) věže

- V roce 1987 bylo divadlo přejmenováno na DIVADLO U VĚŽE,1988 byl název zpřesněn na DIVADLO U JINDŘIŠSKÉ VĚŽE

- 1987 divadlo zavedlo pravidelná večerní středeční představení pro dospělé diváky, v jejichž rámci byly uváděny jednak inscenace z domácí produkce - večerní premiéry nově uváděných titulů a reprízy obzvlášť zdařilých titulů (Auto z pralesa, Paleček, Malý Alenáš, Míček Flíček, Loupežníci na Chlumu, Rozmarná princezna apod.); dále zde hostovala mimopražská loutková divadla - např. Drak (Prodaná nevěsta), Naivní divadlo Liberec (Ze života hmyzu), prostor získala také činoherní studiová divadla a divadla jednoho herce - např. divadlo Vizita, Ne-divadlo Ivana Vyskočila, divadlo Sklep, bratři Justové, Václav Koubek (člen souboru Divdla u Jinřišské věže), Pavel Karas, Opera Furore i zahraniční hosté - např. Teatr lalki i maski ad.

- Divadlo se také pokusilo o přenesení několika úspěšných titulů z jiných divadel v původní inscenační podobě - např. Špalíček (brněnská Radost), Čert, Káča a beránkové (Naivní divadlo Liberec) či Loupežníci na Chlumu (Naivní divadlo Liberec a Drak Hradec Králové).

- Dramaturgie mj. akcentovala moderní pohádku - k jednoznačně nejúspěšnějším inscenacím patřil Paleček (1985) - režie K. Vostárek (inscenace získala prémie Českého literárního fondu), Auto z pralesa (1986) - režie L. Richter podle prózy Daisy Mrázkové, Malý Alenáš (1987) - režie P. Polák podle I. Vyskočila (inscenace získala rovněž prémie Českého literárního fondu), Pošťácká pohádka (1988) - režie L. Engelová, Míček Flíček (1988) - režie P. Vašíček, Šla barvička na procházku (1989) - režie P. Polák a Ďáblův most (1990) - v působivé výpravě P. Matáska, režie L. Engelová.

- V průběhu tohoto období režírovali dále v Divadle u (Jindřišské) věže M. Schartová, M. Kopecký, J. Davídek, Z. Červený, J. Filipi, V. Kubíček, J. Jaroš, Z. Říha, L. Janků, M. Slepička, J. Altmannová, M. Míková ad. Z výtvarníků zde ještě působili např. K. Hejcman, A. Tománek, M. Trnková, I. Antoš, Š. Váchová, P. Kalfus ad.

Divadlo MINOR - 1990-1998

- Karel Makonj - ředitel ÚLD

- V roce 1990 se Karel Makonj stal na základě konkurzního řízení ředitelem divadla.

- Na místo dramaturga nastoupila Věra Eliášková.

- V roce 1991 byl název divadla změněn z ÚLD na - MINOR - Divadlo herce a loutky.

- Dramaturgie divadla se v řadě titulů zaměřila na existenciálně a eticky laděná témata, a to jak v tvorbě pro mládež a dospělé diváky /např. scénická kompozice na motivy života a díla Antoina de Saint-Exupéryho Poutník hvězd (1990) - režie K. Makonj, Kdo mi to uvěří pane Moody (1992) - režie K. Makonj, Kníže Václav (1993) - režie K. Brožek, Prenatálové (1994) - režie K. Makonj, Autobus (1995) - režie M. Míková, Nebe nad Andělem (1997) - režie K. Makonj/, tak i pro děti /např. Broučci (1992) - režie K. Makonj, Kvítka aneb Jak František pomohl městu Gubbiu od zlého vlka (1993) - režie K. Makonj, Martin a hvězda (1994) - režie K. Vostárek ad/. Z dalších titulů zaujala vtipná pohádka s hravou výpravou P. Kalfuse Princezna na hrášku (1991) - režie Vlasta Špicnerová, či zajímavý dramaturgický počin podle kultovní knihy J. R. R. Tolkiena Hobit (1994) - režie K. Makonj. V rámci repertoáru byly realizovány také pohostinské režie - např. Ošklivá holka (1991) - režie Barbara Bulatovič, Sentimentální výchova (1996) - režie Boro Radojčič či experimentální představení - např. K čemu vlastně je bílý psí trus (1997) A. Novotného.

- V divadle působili dále režiséři M. Malá, R. Bachratý, V. Štancel, V. Neuwirthová, J. Marek, L. Hybková, J. Středa. Z výtvarníků s divadlem v tomto období spolupracovali A. Tománek, I. Nesveda, K. Vostárek, J. Dušek, A. Smolíková, Z. Cigánová, Z. Lesáková, S. Ormezu, I. Antoš, S. Švolíková, H. Pavlátová, M. Stejskalová, J. Tobola, I. Marečková ad.

- V roce 1995 byla v divadle Minor podepsána dohoda o spolupráci mezi pěti divadly ze 4 zemí (divadla ze Splitu, Zagrebu, Ljubljany, Ancony + divadlem Minor). Na základě této dohody byl v listopadu roku 1996 pořádán v divadle Minor Mezinárodní festival loutkových divadel, kam byly kromě zmíněných scén přizvány soubory i z Polska, Maďarska a Slovenska.

Divadlo Minor od r. 1998

- V rámci výběrového řízení, vypsaného Magistrátem hl. města Prahy zvítězil projekt Zdeňka Pecháčka a Čestmíra Kopeckého.

- K 1.10. 1998 byl Z. Pecháček jmenován ředitelem a Č. Kopecký uměleckým manažerem divadla Minor.

- V květnu 1999 byla v rámci rekonstrukce Slovanského domu zbourána budova divadla na Senovážném náměstí.

- V létě 2000 přesídlilo ředitelství divadla na novou adresu ve Vodičkově ulici č. 6 v Praze 1 - do prostoru bývalého kina Skaut, majetku hl. města Prahy, který byl řadu let mimo provoz a nyní byl magistrátem určen k rekonstrukci jako náhrada za původní budovu divadla.

- Byl sestaven nový herecký soubor, který má v současné době 17 členů - většinou absolventů či studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU.

- V průběhu let 1999-2001 hrálo divadlo Minor pohostinsky na scénách divadla Archa, Komedie, U Hasičů, v Řeznické a Kalich. Celkem bylo v sezónách 1999/2000 a 2000/2001 odehráno celkem 513 představení (491 v Praze, 22 - mimo Prahu), z toho uvedeno 10 nových inscenací.

- Umělecké záměry nového tvůrčího týmu deklarovala již první premiéra - inscenace Kouzelný zvon (2000) v režii Aurela Klimta a výpravě Martina Velíška, která se v kontextu současného českého loutkářství stala originálním, do jisté míry kontroverzním, "experimentem" a předmětem řady odborných diskusí. Velíškovo specifické, expresívní výtvarno (které již jednou vyvolalo polemickou reakci v podobě ilustrací klasického díla české literatury - Babičky Boženy Němcové), vtipný, poetický, ale neidealizující příběh o kouzelném vlivu dobra s úsměvným pohledem na lidské chyby a také hudba skupiny Už jsme doma vytvořily výrazný divadelní tvar, kterému se dostalo značného diváckého i mediálního ohlasu - Česká televize natočila záznam celého představení. Minor dal touto inscenací najevo, že hodlá spolupracovat nejen s odborníky ze sféry loutkového divadla, ale i s osobnostmi z jiných uměleckých oblastí jako např. film, výtvarné umění, televize, rozhlas atp., kteří by obohatili a rozšířili možnosti loutkového divadla o nové pohledy, přístupy či formy.

Následovaly premiéry inscenací:

V roce 2000

Rozum a Štěstí - režie Markéta Schartová O hloupé žirafě a nezbedných pelikánech - režie Doubravka Svobodová Stařík a Vlčice - režie Jevgenij Ibragimov Voda čerstvosti - režie Tomáš Dvořák

V roce 2001 Mukaši, mukaši... aneb Bylo nebylo v Japonsku - režie Karel Brožek O hloupém Kubovi - režie Jan Jirků Johannes doktor Faust - režie Jiří Nekvasil (prezentovaný v letních měsících na nádvoří Novoměstské radnice) Potkal klauna potkal kloun - režie Pavel Polák

- Divadlo Minor navázalo již v roce 2000 spolupráci s pražskou ZOO, v jejímž areálu hrálo pro tamní návštěvníky po dobu letních měsíců na exteriérové scéně dětského koutku svá představení (2000, 2001 - O hloupé žirafě a nezbedných pelikánech, v roce 2000 též Stařík a Vlčice a zkrácená verze starší inscenace Bráška králík).

- V roce 2001 divadlo rovněž navázalo pravidelnou spolupráci s DAMU - Katedrou loutkového a alternativního divadla. Tento oboustranně prospěšný projekt by měl zprostředkovat studentům DAMU - budoucím hercům, výtvarníkům a režisérům - praxi v oboru ve spolupráci s profesionálním divadlem a zároveň umožnit divadlu Minor koncepčně rozvíjet kontakty s nejmladší tvůrčí generací.

- Slavnostní otevření nové scény divadla proběhlo ve dnech 6. až 9. prosince 2001. Sál s kapacitou 206 diváků má podobu klasické kukátkové scény. Je možno jej přestavět na poloarénu s kapacitou 136 diváků nebo na arénu s kapacitou 109 diváků vhodné především pro zvláštní divadelní projekty.

- Divadlo Minor získalo prestižní ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy za vytvoření ojedinělého prostoru pro kulturní aktivity dětí se zřetelem k náročnosti rekonstrukce dříve zdevastovaného kina.

- v letech 2002 - 2004 byl uměleckým šéfem Minoru Jan Jirků. Jako režisér se zásadním způsobem podílí na vytváření poetiky divadla. (inscenace Vánoce, Tlukot a bubnování aneb Veliké putování, Karkulka a červený balónek, Píseň písní aj.)

- Od sezóny 2003/2004 nastoupila jako dramaturgyně a autorka či spoluautorka některých scénářů Petra Zámečníková ( O Malence, Karkulka a červený balónek, Čtyřlístek!).

- Od roku 2005 začalo divadlo hrát také ve čtvrtek a v pátek od 18 hodin, což je v České republice poměrně ojedinělý jev. Význačnými hosty sezóny 2004/2005 byli bratři Petr a Matěj Formanovi, kteří s týmem svých spolupracovníků vytvořili velkolepou inscenaci Klapzubova jedenáctka. Od dubna 2005 spojuje své jméno s divadlem Minor také dramatik a režisér David Drábek, dvojnásobný nositel Ceny Nadace Alfréda Radoka za původní českou hru. Uvedl se jevištním zpracováním oblíbeného komiksu Čtyřlístek!.

Naše ocenění Na Skupově Plzni 2003 získala inscenace Voda čerstvosti , která byla poprvé uvedena u příležitosti otevření nové scény v prosinci 2001, ocenění za režii, scénář, výpravu a hudbu. Tvůrci inscenace jsou kolegové z plzeňské Alfy režisér Tomáš Dvořák, hudebník Jiří Koptík a dramaturg Pavel Vašíček. Autorem výpravy je Pavel Kalfus.

Inscenace Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování získala na přehlídce Mateřinka 2003 cenu za hudbu (autoři Matěj Kroupa, Jan Matásek a Dalibor Mucha) a na Přeletu nad loutkářským hnízdem 2002 cenu Erika za nejlepší loutkovou inscenaci.

Na Skupově Plzni 2005 byla oceněna výprava nscenace Lovci mamutů (režie: Marek Bečka), jejímž autorem je stálý spolupracovník divadla Robert Smolík.

Na Mateřince 2005 získal Jan Matásek ocenění za hudbu k inscenaci O Malence.

Divadlo na zájezdě

V létě 2003 a 2004 se v Soulu v Jižní Koreji odehrálo 48 představení inscenace „Kabaret tlukot a bubnování aneb Veliké putování". V květnu 2005 se tato inscenace zúčastnila 5. ročníku Mezinárodního loutkového festivalu (Festival Internacional Titerías) ve městě Guanajuato v Mexiku.

Premiéry

V roce 2002

Sedmero krkavců - režie Markéta Schartová, prem.13.1.2002 Potkal klauna podal Kloun - režie Pavel Polák , prem.11.2.2002 Kabaret Tlukot a bubnování - režie Jan Jirků, prem. 23.2.2002 Zvířátka a Petrovští - režie Vlado Štancel, prem. 1.3.2002 Hurá do afriky - režie Petr Vodička, prem. 24.3.2002 Šípková Růženka - režie Heda Čechová, prem. 23.5.2002 Kalahari - režie Doubravka Svobodová, prem. 25.5.2002 Vánoce - režie jan Jirků, prem. 1.12.2002

V roce 2003

Golem - režie Akram Staněk, prem.23.2.2003 Pluto a podkova - režie Jan Jirků, prem. 25.5.2003 Lovci mamutů - režie Marek Bečka, prem. 5.10.2003 Karkulka a červený balónek - režie Jan Jirků, prem. 30.11.2003 UBU králem - režie Petr Vodička, prem. 5.2003

V roce 2004

Kosmo - velký boj - režie Petr Vodička, prem. 22.2. 2004 Píseň písní - režie Jan Jirků, prem. 16.5.2004 Cirkus harampádím - režie Jan Jirků, prem. 24.10.2004 O Malence - režie Jan Jirků, prem. 14.11.2004 Čtyřlístek! - režie David Drábek, prem. 28.11.2004

V roce 2005

Klapzubova jedenáctka - režie Petr Forman, prem. 9.4. 2005 Jak Mařenka a Boženka koukaly, režie: Apolena Vynohradnyková - premiéra na Malé scéně 30. října 2005 Vinnetou, aneb Věčná loviště for everybody, režie: Jan Jirků - premiéra 13. listopadu 2005

V roce 2006

Sněhurka - nová generace, režie: David Drábek - premiéra 26. února 2006 Bruncvík a lev, režie: Jan Jirků - premiéra 30. dubna 2006 Ostrov pokladů, režie: Arnošt Goldflam - premiéra 14. května 2006

» sbalit text

Sídlo divadla Minor
Vodičkova 6
110 00 Praha 1
+420 222 231 702

» sbalit text