www.colours.cz

12. - 15. července Ostrava

5.1.2012

Na Colours of Ostrava se vůbec poprvé v ČR představí jedinečný Antony and the Johnsons, navíc jej doplní Janáčkova filharmonie Ostrava

Björk, Bobbyho McFerrina, Animal Collective nebo The Flaming Lips posílí na letošním ročníku festivalu Colours of Ostrava (12.-15. července) další slavné jméno - britský zpěvák a skladatel, výjimečný autor a majitel jednoho z nejpozoruhodnějších hlasových projevů naší planety - Antony Hegarty s kapelou The Johnsons. Na pódiu v Ostravě jej navíc doplní čtyřicetičlenný orchestr Janáčkovy filharmonie Ostrava.

„Bude to vůbec první tuzemský koncert této osobnosti, která svojí podmanivou, křehkou hudbou a niternými výpověďmi okouzlila nejen posluchače po celém světě, ale i další známé hudebníky. Antony spolupracoval například s Björk, Davidem Bowiem, Yoko Ono, Marianne Faithfull, Lou Reedem, Rufusem Wainwrightem, Brianem Ferrym, Laurie Anderson a dalšími," uvádí Zlata Holušová, ředitelka festivalu.

„Když jsem ho poprvé uslyšel, hned jsem věděl, že se nacházím v přítomnosti anděla," prohlásil například Lou Reed, kterému Antony zpíval na albu The Raven (2003) a koncertním záznamu Animal Serenade (2004). Antonyho album I Am a Bird Now, jehož se na celém světě prodalo více než půl milionu, získalo v roce 2005 prestižní britskou cenu Mercury Prize a časopis Mojo jej jmenoval Deskou roku. Antonyho texty se dotýkají především otázek osobní identity (Antony je androgynem a transsexuálem), samoty, lásky i mizející přírody a zničené planety.

Na Colours v Ostravě Antony and the Johnsons uvedou program Cut The World, meditaci na téma světla, přírody a ženskosti, jenž zahrne písně ze všech čtyř alb - Antony and The Johnsons (2000), I am a Bird Now (2005), The Crying Light (2009) a Swanlights (2010) - a pochopitelně také ze zbrusu nového EP Cut The World (vychází na jaře 2012), to vše v úpravě se symfonickým doprovodem a speciálním světelným designem a scénickými prvky.

„Setkání s touto téměř mimozemskou bytostí a její hudbou se stane určitě pro všechny diváky velkým zážitkem," doplňuje Zlata Holušová.

K dalším novým potvrzeným kapelám na Colours patří další hvězdy world music - Orquesta Típica Fernández Fierro, dvanáctičlenný orchestr z Buenos Aires řazený mezi největší současné revolucionáře tanga, Celso Piña, akordeonový rebel, který přiveze mexickou cumbiu ostrou jak chilli papričky a samozřejmě, i třaskavou skladbu Cumbia Sobre El Rio z filmu Babel, Shtetl Superstars, radostný, v rytmech ska a reggae rozhoupaný klezmer s dechovou sekcí, surfujícími kytarami a decentním vkladem elektro hip hopu, a Banco de Gaia aka londýnský programátor, producent a multiinstrumentalista Toby Marks.

11. ročník Colours of Ostrava se uskuteční od 12. do 15. července 2012 v novém a unikátním prostřední Dolní oblasti Vítkovice. Čtyřdenní vstupenky jsou k dostání v síti Ticketpro, na e-shopu na http://eshop.colours.cz/ a v kamenné prodejně Oriental v Ostravě. Současná cena 1.690 Kč platí pro dalších 6.000 ks nebo nejdéle do 31. března 2012. Festival nabídne během čtyř festivalových dní na 10 scénách přes 150 kapel, DJs, filmů, diskusí, workshopů či divadel včetně největších hvězd světové hudby.

Více informací na www.colours.cz nebo http://www.facebook.com/colours.of.ostrava. Generální partner: Česká spořitelna. Za podpory statutárního města Ostrava. Hlavní partneři: ArcelorMittal Ostrava, OKD, Vítkovice - Machinery Group, Skupina ČEZ.

Více informací o Antony and the Johnsons:

Antony Hegarty se narodil v roce 1971 v anglickém hrabství Sussex a deset let na to se s rodiči přestěhoval do San Francisca; dnes žije v New Yorku, městě, v němž své hudební snění zrcadlící se v raném poslechu hrdinů anglického synth-popu Boy George nebo Marca Almonda proměnil v prostředí kabaretů, avantgardních divadel a klubů ve skutečnost. Přilnul k hlasům Diamandy Galas, extravagantního Klause Nomiho a především Kněžky soulu: legendární, už nežijící černošské zpěvačky Niny Simone, s jejímž neobyčejným vokálním projevem je Antony Hegarty spojován.

Newyorské umělecké podzemí oslovil zprvu Hegarty s gay divadelním souborem Blacklips, pro který napsal několik her, do nichž zanesl i filmové blouznění Davida Lynche. Následující léta vystupoval sám v newyorských klubech, ale postupně k sobě přibíral výborné hudebníky, kteří mu pomáhali dotáhnout hudebně-divadelní performance. Neušli pozornosti Davida Tibeta z experimentální skupiny Current 93: v roce 2000 jim na svém labelu Durtro vydal debutové album Antony and The Johnsons.

Odtud vedla přímá cesta k Lou Reedovi a jeho dvojalbu The Raven: „surrealistické meditaci nad životem a dílem záhadami opředeného spisovatele Edgara Allana Poea" za účasti Laurie Anderson, Davida Bowieho nebo jazzového saxofonisty Ornette Colemana. Společné koncerty s Lou Reedem Hegartyho proslavily a když Antony and The Johnsons natočili v roce 2005 nádhernou desku I Am A Bird Now, objevil se na ní Reed po boku Rufuse Wainwrighta, Boy George a Devendry Banharta. Tehdy se přihodilo něco naprosto nečekaného: album s odvážně obnažujícími texty o hledání sexuální identity, zasáhlo Hegartovu původní vlast a v konkurenci Coldplay, Bloc Party nebo Kaiser Chiefs získalo prestižní Mercury Prize. „Antonyho zranitelnost je tak průzračná a silná, až se publikum na jeho koncertech chvěje. A přesně tohle v téhle době potřebujeme," řekl tehdy Boy George.

Nepochybovala o tom např. ani Björk: Antony zpíval na jejím albu Volta (2007), ona zase na jeho Swanlights (2010). Skladbou roku 2008 se podle mnohých stala píseň Blind, jedna z pěti, kterými Antony přispěl na album skupiny Hercules and Love Affair. Antony si zazpíval i s Yoko Ono a v několika filmech: Animal Factory od Steve Buscemiho, The Secret Life of Words režírované Isabel Coixetovou, futuristické sci-fi V for Vendetta nebo poctě Leonardu Cohenovi I'm Your Man, dokumentu z koncertu za účasti Bona, Nicka Cavea nebo Jarvise Cockera. Sám mistr Cohen však Antonymu rovněž vysekl poklonu, alespoň slovní: „(Antony) je neuvěřitelný. Když jste svědky jeho výkonu, nemáte nejmenší tušení, co toto vznešené zjevení stvořilo... Vše na něm je tak originální. Ten jeho hlas! A vůbec bytí jeho osobnosti je tolik, tolik působivé!"

Na svých albech The Crying Light (2009) a Swanlights (2010) Antony opustil dosud ústřední transgenderové téma: přemítá nad lidskou budoucností, vztahem k přírodě a životnímu prostředí; emotivně a vznešeně děkuje za naši lásku v sugestivní poezii: „Když zavřu oči a sním, labutě přicházejí s láskou." „Miluji dialog s tichem, s tichem okolo not a gest. Je to jako malování. Miluji plochu, která není zaplněná," tvrdí Antony Hegarty a přenáší posluchače do své další sféry: malování obrazů a zájmu o vizuální umění. Navrhuje si obaly alb, kostýmy, pódiové scény, spolupracuje s předními módními návrháři, pomocí vtahujících světelných show proměňuje koncerty v nevídané události a desku Swanlights doplnil sto čtyřiačtyřiceti stránkovou knihou kreseb, obrazů, koláží a fotografií. Obrovskou odezvu měla také opera The Life and Death of Marina Abramovič v režii Roberta Wilsona s jeho hudbou, uvedená vloni v Manchesteru.

http://antonyandthejohnsons.com/

Celso Piña - divoká cumbia z Mexika na Colours Of Ostrava

Akordeonový rebel přiváží mexickou cumbiu ostrou jak chilli papričky a samozřejmě, i třaskavou skladbu Cumbia Sobre El Rio z filmuBabel.

Na Latin Grammy dvakrát nominovaný Celso Piña patří v Mexiku ke kultovním hvězdám, když se ale poprvé ve své třicetileté kariéře vloni se svou skupinou Ronda Bogota objevil v Evropě na veletrhu WOMEX, totálně roztančené publikum zpívající Piñovy velké hity potvrdilo, že jeho pověst divokého hráče, zpěváka a skladatele už dávno přesáhla hranice země. „Celso Piña představuje v Mexiku masový fenomén. Jeho neúprosná cumbia má všechny příznaky epidemie, proti které neexistuje žádná vakcína, " napsali o něm.

Návštěvníci Colours si jistě pamatují strhující cumbia jízdu s mexickou kapelou El Grand Silencio. Ta stejně jako Celso Piña pochází z průmyslové metropole Monterrey, kousek od hranic se Spojenými státy. Často se proto spojují do úderné jednotky navrch s pořádnou náloží hip hopu Control Machete, kteří s Piñou natočili skladbu Cumbia Sobre El Rio a přispěli tak k tomu, že soundtrack k filmu Babel obdržel v roce 2007 Oscara.

Celso Piña spolupracoval se slavnou mexickou zpěvačkou Lilou Downs, tex-mex akordeonistou Flaco Jiménezem, skladatelem a leaderem Bajofondo Tango Club, Oscary a Grammy ověnčeným Gustavo Santaolallem i se Sergentem Garcia.

Orquesta Típica Fernández Fierro (Argentina) na Colours Of Ostrava

Dvanáctičlenný orchestr z Buenos Aires řazený mezi největší současné revolucionáře tanga. Tango s punkovým přístupem. Tango nebo smrt!

Když vizáží besídka pankáčů, metalistů, holohlavců a dredařů dohrála na loňském veletrhu WOMEX, napsali na druhý den v tisku: „Pokud má přijít ohlašovaný konec světa, právě jsme slyšeli jeho ďábelsky dekadentní funebrmarš."

Ze všeho nejdřív je vystoupení Orquesta Típica pastvou pro oči: čtyři na židlemi levitující hráči na knoflíkovou tahací harmoniku bandoneon nafukující měchy celým tělem, v popředí elegantně vyšvihnutý, chraptivě zpívající Chino Laborde, vedle bouřící klavírista a za nimi, v druhé linii „les rock´n´rollových smyčců", vše nasvíceno údernou světelnou show.

Tohle bující punkové tango ovšem nemá nic společného s efektní extravagancí, dokazuje pouze, co se stane, když se dávné tradice chopí rockeři z undergroundu. „Poslouchali jsme slavný tango orchestr klavíristy Osvaldo Pugliese a mysleli na to, jak by jeho nablýskanost zněla společně s Nirvanou."

Orquesta Típica bortí romantické představy o módním tangu -„krásné hudbě přinášející pocit uspokojení a příjemného uvolnění" - a připomínají, kde se narodilo: na počátku 19. století v přístavních nevěstincích jihoamerického zálivu Rio de la Plata s argentinským městem Buenos Aires na jedné straně a uruguayským Montevideo na protější. Odtud se melanchonická hudba předměstské spodiny, kriminálníků, drogových dealerů a evropských přistěhovalců bez naděje na lepší vyhlídky přenesla ve formě zakázaného ovoce do Paříže. Pro svou sexuální nevázanost a původ se sice tango okamžitě ocitlo v klatbě katolické církve a německého císaře, ani ti ovšem nezabránili, aby se ze salónů pařížské smetánky rozšířilo po celém světě a proměnilo v hudební žánr a sofistikovaný tanec, vzdálený ovšem dobám, kdy opilí přístavní dělníci bojovali na parketě tančíren milonga s noži o jedinou volnou prostitutku.

Tango představuje hudebního křížence jihoamerických, afrických a evropských vlivů. Argentinský hráč na bandoneon Astor Piazzolla ho přetransformoval v 60. letech do podoby umělecké podoby tango nuevo, hudby srovnatelné s klasikou, čímž si vysloužil nenávist od tradicionalistů, vzpomínajících na zlatou éru „starého dobrého tanga" ze 30. let reprezentovanou velkými orchestry. V Hollywoodu tango tehdy tančil Rodolfo Valentino a světové turné nesmrtelného argentinského zpěváka Carlose Gardela vzbuzovala stejné nadšení jako dnes Lady Gaga s Madonnou.

Orquestra Típica čerpají pro své skladby inspiraci jak z noblesních časů - jméno fiktivního Fernándeze Fierro má navodit dojem slavných kapelníků z minulosti - tak od Piazzolly. Orquesta Típica vnímání klasického tango orchestru radikálně mění od roku 2001. V době hluboké ekonomické krize Argentiny v Buenos Aires nejprve založili kolektivně vedený Club Atlético Fernández Fierro: „generační uměleckou platformu s jizvou na duši". Zanedlouho spustili také internetové Radio CAFF a v klubu organizují festival alternativního tanga.
„Důvodů pro CAFF jsme našli hodně: nespokojenost, naštvanost, pláč, revoluci. Jsou identické se vznikem rocku a punku a proto jsme mnohem víc než obyčejný tango orchestr."

V klubu financovaném z koncertů a vydávání alb vystupují, pokud nejsou na často předem beznadějně vyprodaných turné každý týden. „Hrajeme tango a tradiční skladby 40. let způsobem jak se cítíme dnes. Máme tvrdý agresivní zvuk, ale bez ztráty respektu k žánru. Baví nás reggae, rock, punk, hip hop a nezávislost a svobodu." Potvrzují tím slova spisovatele Jorge Luise Borgese: "Tango je hudba, co si s vámi udělá, co si jen zamane."

Orchestr vydal čtyři úspěšná alba a argentinský režisér Nicolas Entel s ním natočil v roce 2006 na mnoha festivalech oceněný dokumentární film Orquesta Típica: Tango or Death.

V témže roce, kdy se v Argentině konal summit amerických států o vytvoření zóny volného obchodu provázené ostrými protesty proti americké politice, natočili Orquesta Típica s Manu Chao, Ojos de Brujo, Amparanoia a další skupinami americkému presidentovi Georgi Bushovi na památku kompilační desku, kterou si doma určitě nikdy nepustil: A Bush no le va a gustar (Bush isn't going to like it).

Do Ostravy přivezou Orquesta Típica právě dokončované páté album.

Londýnský programátor, producent a multiinstrumentalista Toby Marks aka Banco de Gaia - electro world music party pro pozdní večer na Colours Of Ostrava

Na Colours vás čeká cesta kolem světa za devadesát minut s totálně svádivou taneční bestií.

Londýnský programátor, producent a multiinstrumentalista Toby Marks aka Banco de Gaia představuje jednoho z nejosobitějších tvůrců techno ambientních tanečních symfonií vygradovaných nasamplovanou exotikou a přiznanou inspirací pinkfloydovským progres rockem.

Ačkoliv elektronická taneční scéna obvykle neoplývá hlubokomyslným filosofováním, Marks tento status narušil politicky a ekologicky vyhraněnými tématy, zneklidňujícími úvahami o lidské svobodě a potřebou provokovat západní společnost přenášející unifikovaný způsob života do míst, které na svých cestách navštívil a kde o něj podle jeho názoru nikdo rozhodně nestojí.

Názvy Marksových dvou nejúspěšnějších alb skrývají také značnou dávku ironie: Last Train to Lhasa mínil v roce 1995 jako absurditu, protože do čínskými okupanty drancované země, které na albu vyjádřil svou podporu, žádná železnice nevedla, až dodatečně se dozvěděl, že už se dávno staví. A s Farewell Ferengistan se vymezil proti civilizačnímu a obchodnímu prospektorství Západu v Asii: za ferengistany tam obecně označují „ty ze Západu".

Toby Marks se drží hesla: tančete, ale nezapomeňte u toho přemýšlet. A to ho - vedle propracovaných, eklektických kompozic - spolehlivě drží stranou od trendovních exotických tancovaček a projektů postavených na lacině povrchním využití podnětů z Afriky nebo Asie.

„Čerpám z kultur z celé planety, blízkých i vzdálených a nedělám rozdíly mezi evropskými klasickými skladateli a africkými bubeníky. Všechno je to pro mne hudba a necítím potřebu rozlišovat. A pokud něco dlužím Ravi Shankarovi neboYoussou N´Dourovi, pak totéž Johnu Lennonovi, Steve Reichovi nebo klukovi s kytarou z nedaleké hospody," řekl Toby Marks.

Vyšel počátkem 90. let z londýnské acid houseové scény, na kterou vstoupil jako rockový kytarista brzy unešený neomezenými možnostmi samplování a programování. Jako jeden vůbec z prvních začal cíleně pracovat s nahrávkami z Afriky, střední Asie nebo Blízkého východu.

Nebyl nikdy zvukovým experimentátorem do té míry, že by se stranil komerčních úspěchů, vstřícnost posluchačům se u Markse ale nikdy nevylučovala s originalitou a hudebním vkusem.

Na globální hudební scéně se proto drží už bezmála dvacet let bez výrazného klopýtnutí. Na festivale v Glastonbury dokázal natáhnout na taneční skřipec desetitisíce lidí, spolupracoval s Transglobal Underground, Natachou Atlas, ve skladbě Desert Wind zremixoval hlas izraelské zpěvačky Ofra Haza a na výborné album Big Men Cry si pozval saxofonistu Dicka Parryho, co s Pink Floyd natáčel Wish You Were Here a Dark Side of The Moon.

Svého času Markse doprovázeli živí hudebníci, ale od roku 2003 už spoléhá většinou sám na sebe. Koncerty Banco de Gaia doplňuje úchvatná videoprojekce a světelná show zvýrazňující už beztak silný zážitek.

Na Colours of Ostrava zahraje Banco de Gaia své největší trháky.

Energický a roztančený klezmerpop hravý jako Beatles s Gorillaz dohromady - Shtetl Superstars na Colours Of Ostrava

„Bavte se, tančete a nezapomeňte mávat hořícími pasy," vzkazuje báječná londýnská skupina, pod níž si představte radostný, tanečně neudržitelný, v rytmech ska a reggae rozhoupaný klezmer s dechovou sekcí, surfujícíma kytarami a decentním vkladem elektro hip hopu. Nová verze příběhu o Šumaři na střeše jako humorná satira na evropskou obsesi z přistěhovalců.

Leader Shtetl Superstars, trumpetista a zpěvák Lemez Lovas, je zakladatel a bývalý člen londýnské klezmer skupiny Oi Va Voi, která na Colours of Ostrava vystoupila v roce 2003. Shtetl Superstars patřící mezi skutečně „superstar" dnešní evropské židovské hudební scény Lovas sestavil s ukrajinským dýdžejem a producentem Yuriy Gurzhym zodpovědným za divý taneční východoevropský mejdan Russendisko, jaký naočkoval Berlínu později také s mezinárodní kapelou RotFront alias "emigrantski raggamuffin´s".

Když Lovas s Gurzhym vydali před šesti lety kompilační desku Funky Jewish Sounds From Around The World představovala zároveň důležitou zprávu: americký klezmer revival zosobňovaný s The Klezmatics už dávno nelze považovat za nejčerstvější žílu židovské hudby. Ta se má čile k světu také ve východních zemích, kde ji totálně zničil holocaust, v Izraeli, Kanadě i v evropských metropolích a na březích Středozemního moře. „Idea, že typická židovská skupina dneška pochází z Izraele a hraje klezmer je stejně tak vzdálená realitě jako absurdní. Generace, která přišla po klezmer revivalu 70. let, zpívá v jidiš, hebrejsky, rusky a rapuje v angličtině," napsal na obal Gurzhy.

Ústředním tématem jejich druhého alba A Day In The Life... je fiktivní příběh chudého obyvatele pomyslného štetlu toužícího o bohatství uprostřed Evropské unie a o tom jak mu tady podaří oženit. Proto strhující koncerty Shtetl Superstars evokují absurdní blyštivou estrádu - pozlátko, po němž sní obyvatelé z východoevropských vesnic u televizních obrazovek. „Album je satira na evropský strach z přistěhovalců. A naši politici z něho vycházejí jako idioti píšící scénáře měnící se v noční můry. Tvrdí nám, že přistěhovalci zneužívají zákony a naše ženy. Ve druhé úrovni ale album vypráví docela jednoduchý příběh o snu východoevropského přistěhovalce. Naštěstí má ale smysl pro humor, takže ty naše písničky jsou dost veselé," říká Lovas ženoucí hvězdnou kapelu do velkého tanečního mejdanu. Zpěvačka Maiya James (Lovasova sestra) má v hlase pořádnou porci soulu a zpívá nebo rapuje celá kapela: Lovas, Gurzhy na kytaru, izraelský saxofonista a programátor Yaniv Fridel, kytarista a dubový programátor Andrea Terrano z italského přístavu Terst i anglická rytmika: punkový basák a tubista Paul Tkachenko s bubeníkem Roy Pfefferem.

I díky nim představí na Colours of Ostrava Shtetl Superstars docela jinou židovskou hudbu než na jakou jsme zvyklí.

13.1.2012

Björk na Colours of Ostrava 2012 doplní další hvězdy - Bobby McFerrin a Animal Collective

Islandskou zpěvačku Björk doplní na letošním ročníku festivalu Colours of Ostrava další dvě velké hvězdy současné světové hudby - fenomenální zpěvák Bobby McFerrin a přední skupina americké nezávislé scény Animal Collective.

„U Bobbyho McFerrina, který je sice v České republice častým hostem, půjde o vůbec první open-air vystoupení. V rámci nového programu si s sebou navíc přiveze hosty - vokální trio WeBe3," uvádí Zlata Holušová, ředitelka festivalu. Bobby McFerrin je díky svému hlasu považovaný téměř za přírodní úkaz. Jde o jednoho z největších vokálních inovátorů a improvizátorů všech dob s ohromující hlasovou technikou. „Při jeho naprosté nenapodobitelnosti, nadčasovosti a v tom, co dokáže, zůstává vlastně podružné, že desetkrát získal cenu Grammy, prodal miliony desek a složil a nazpíval nakažlivý hit Don't Worry, Be Happy," říká Zlata Holušová. Vládne rozsahem čtyř oktáv, vystačí si pouze s hlasem a specificky roztančeným tělem, které používá jako bicí i k modulaci vokálu. Umí nahradit celou kapelu, vzbudit zdání vícehlasů, zpívat nástrojové party Vivaldiho skladeb a přitom dirigovat orchestr. Na koncertech s odvážnou sázkou na nejistotu a otevřeným srdcem vtahuje lidi do hry, zbavuje je předsudků z vlastní nedokonalosti a představuje jim svůj neobyčejný hudební dům tím nejpřirozenějším způsobem: pozve je dovnitř na návštěvu

Animal Collective představují postmoderní hudební eklektiky s úžasným darem nepředvídatelnosti. „Spontánně přes sebe vrství podněty z experimentálního rocku, psychedelie, tradičního folku, avantgardního popu, minimalismu nebo spirituálního afrického tranzu," líčí Zlata Holušová. Ne nadarmo mezi své nejsilnější počáteční inspirace řadí také okouzlení z Kubrickova horroru Osvícení (The Shining) s úryvky skladeb Bély Bartóka nebo Krzysztofa Pendereckeho. Čtveřice schovaná pod přezdívkami Avey Tare (Dave Portner), Deakin (Josh Dibb), Panda Bear (Noah Lennox) a Geologist (Brian Weitz) se nepovažuje za běžnou skupinu, ale za volný, svobodně se rozhodující kolektiv. A pokud nám jejich hudba má něco evokovat, tak prý animistický extatický rituál, proto zvířecí název zdůrazněný v počátcích nošením bizarních masek. Za své zatím poslední album Merriweather Post Pavillion byli nominováni na Grammy.

K dalším nově potvrzeným kapelám, které doplní Björk, The Flamig Lips nebo Parov Stelar Band, patří malijští Tamikrest, kteří přivezou pouštní hudbu kočovných Tuaregů, geniální libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf nebo Euzen, dánská kapela zpěvačky Maria Franz, kterou znají diváci Colours z kapely Valravn.

11. ročník Colours of Ostava se uskuteční od 12. do 15. července 2012 v novém a unikátním prostřední Dolní oblasti Vítkovice. K dalším potvrzeným kapelám patří například společný projekt Kronos Quartet, Kimmo Pohjonena a Samuli Kosminena nebo britští Portico Quartet. Čtyřdenní vstupenky jsou k dostání v síti Ticketpro, v e-shopu na www.colours.cz a v kamenné prodejně Oriental v Ostravě. Současná cena 1.390 Kč platí pro dalších 5.000 ks nebo nejdéle do 31. ledna 2012. Festival nabídne příští rok během čtyř dní na 10 scénách přes 150 kapel, DJs, filmů, diskusí, workshopů či divadel včetně největších hvězd světové hudby.

Více informací, odkazy na youtube videa:

Bobby McFerrin se narodil v roce 1950 v New Yorku v hudební rodině. Otec byl prvním afroamerickým zpěvákem Metropolitní opery a matka učitelka zpěvu. Studoval klasiku, hrál na klarinet a klavír. „Vždycky jsem měl ale nepříjemné tušení, že klavírista ze mě nebude, podvědomě jsem cítil, že mě to táhne k jazzovému zpěvu." Dostal se k němu až v sedmadvaceti letech ve skupině Astral Project a u jazzového hlasového eskamotéra Jona Hendrickse. Ke spolupráci ho pak přizvali Wayne Shorter a Wynton Marsalis, tedy jazzová extratřída. Za zlom ale považuje rok 1984, kdy navštívil improvizační klavírní koncert Keitha Jarretta. „Okamžitě jsem věděl, že tohle je přesně to, co bych chtěl do budoucna dělat a rozhodl se tímhle způsobem natočit album." Jmenovalo se The Voices: jako první jazzový zpěvák použil pouze svůj hlas a vzdal se jakéhokoliv doprovodu. Po vydání Simple Pleasures, obsahující světové hitparády ovládající skladbu Don't Worry, Be Happy, se pustil do studia klasické kompozice a dirigování u Leonarda Bernsteina a Seiji Ozawa a v roce 1994 byl jmenován uměleckým ředitelem St. Paul Chamber Orchestra. S newyorskou, chicagskou nebo vídeňskou filharmonii dirigoval skladby Bacha, Beethovena nebo Mozarta. Zpíval s Chickem Coreou, Herbie Hancockem, houslistou Yo-Yo Ma a natáčel reklamy i hudbu k filmům. Těžiště jeho práce ale spočívalo v sólových koncertech. „Když jsem začínal, lidé nechtěli uvěřit, že budu zpívat bez kapely a doprovodu. Na začátku jsem nevědě, co mě čeká, kromě skutečnosti, že na jevišti budu úplně sám." Ve svých skladbách se Bobby McFerrin nechává bezpříkladně inspirovat celou škálou světových vokálních a hudebních vlivů: jazzem, klasikou, gospelem, rockem, Afrikou i arabskými muezíny. Zpívá v mnoha jazycích a to i v těch nejméně pravděpodobných: čínské mandarínštině nebo hebrejštině.

http://bobbymcferrin.com/, http://www.myspace.com/officialbobbymcferrin

Sing! Day of song - Improvisation: http://www.youtube.com/watch?v=81uJZIF9TCs

Ave Maria: http://www.youtube.com/watch?v=PgvJg7D6Qck

Air. - J. S. Bach: http://www.youtube.com/watch?v=slUW5IBVo_8&feature=related

Bobby McFerrin Demonstrates the Power of the Pentatonic Scale:

http://www.youtube.com/watch?v=Hodp2esSV9E&feature=related

Don´t Worry Be Happy: http://www.youtube.com/watch?v=d-diB65scQU

Animal Collective (US) - nástroje u Animal Collective nerozeznáme od samplů, na jejichž originalitu mají snad patent. Elektronika jim zní, jakoby se nejednalo o elektroniku, ale o zvuky abstraktní zvukové svatyně. Čtveřici pocházející původně z amerického města Baltimore do ní koncem 90. let zavedla možnost, že si v ní s maniakálně uřvanými vokály, kytarami, klavírem, bicími, syntezátory a analogovými efekty může při skládání „weird písniček" dělat, co se jí zachce způsobem „udělej si sám". Tehdy byli Animal Collective řazeni mezi freak folkaře: Joannu Newson, Devendru Banharta nebo CocoRosie.

Jedno jestli dohromady, ve dvou či ve třech, vždy pod hlavičkou Animal Collective odesílali od roku 2000 z New Yorku alba, za něž je brzy milovali kritici a fanoušci po celém světě, respektující zvukové bohémství, z něhož se nikdy nevytrácí melodie jako nepostradatelná osa jinak stylově nespoutaných skladeb. Je příznačné, že k hudbě dosadili Animal Collective fantaskní, do obrazového surrealismu rozmáchlé videoklipy od Abby Portner (sestra Avey Tareho) a amerického videoartisty Dannyho Pereze. Ten se skupinou během čtyř let natočil padesátiminutový film (vizuální album) Animal Collective: ODDSAC představený předloni na filmovém festivale Sundance, ale také na MFF v Karlových Varech. „Hravé, děsivé, halucinogenní, ale nesmírně intenzivní propojení hudby a obrazu," napsali v jedné z recenzí.

Videoartová vizualizace je rovněž nedílnou součástí koncertů Animal Collective. I na nich se skupina vymezuje běžnostem: namísto známých skladeb převážně hraje ty čerstvě vznikající, později zanesené na desky. Nesmírně úspěšným albem Sung Tongs zakončila skupina v roce 2004 éru „freak folkového tripu u táboráku", zatímco se Strawberry Jam o tři roky nasadila zběsilé elektronické tempo, kterého se odhodláni vejít do co nejpřímějšího styku s tribálními rytmy drží i na dosud poslední desce Merriweather Post Pavillion vyhlášené v mnoha anketách za nahrávku roku 2009 a která zároveň byla nominována na Grammy.

Na letošní leden oznámili Animal Collective natáčení nového alba a protože se k tomu kompletně sešli v lesích rodného Baltimore, dočkáme si určitě nějakého překvapení.

http://animalcollective.org/, http://www.myspace.com/animalcollective

Summertime Clothes: http://www.youtube.com/watch?v=GxhaRgJUMl8

My Girls: http://www.youtube.com/watch?v=zol2MJf6XNE

Peacebone: http://www.youtube.com/watch?v=fxvGHQHiY70

Brother Sport Primavera Sound 2011: http://www.youtube.com/watch?v=7HGTr4yRlJw



10.1.2012

Euzen - dánská divoženka na letošním Colours Of Ostrava

Pamatuje na dánskou skupinu Valravn v roce 2010? Na dvě ladně tančící zpěvačky? Ta dredatá - Maria Franz - se nyní na Colours vrací s vlastní kapelou Euzen.

Ta už tehdy představovala na severské hudební scéně velkou hráčku: debutové album Eudaimonia patřilo v Dánsku mezi nejvyhledávanější za rok 2009.

Euzen dokáží trip hopově zagresivnět, natrhnout struny kytar, mandolín a čínské citery guzheng, zbláznit frekvence thereminu, ale také znít s klavírem hojivě jako čerstvý sníh přitisknutý na bolestivou ránu.

A přirovnání hlasu Marie k Björk a Kate Bush sedí: také její pohanský křik co chvíli utiší křehká vroucnost.

„Milujeme klasiku, progres rock, zvuk lidových nástrojů a nekonečné možnosti elektroniky. Jsme odkojeni kontrasty," říká zpěvačka využívající během koncertů také efektový vokální loop station. Melodickými skladbami Euzen proto meandruje nepředvídatelnost a texty pak universálně platné hledačství připomínající návštěvu u psychoanalytika chvíli na to, kdy přemalovali vlastními barvami polární záři.

Vynikající kapela, masivní zvuk a světla jako chapadla chobotnice sápající se po lidech učarovaných tančící charismatickou zpěvačkou.

Maria Franz - zpěv, Loop Station
Christopher Juul - klávesy, syntetizátory, elektronika, theremin
Jan Pold - bass, vocal
Harald Juul - kytary, mandolína, bouzouki, guzheng
Kristian Uhre - bicí, perkuse

5.1.2012

Ibrahim Maalouf okouzlí letošní Colours

Těšte se na výjimečný hudební zážitek: na letošní Colours přijedegeniální libanonský jazzový trumpetista Ibrahim Maalouf. Vymyslel vlastní hudební vesmír, kde se hudebně spojuje Západ s Východem - arabské stupnice, klasika, jazz, elektronika i hard rock a hip hop.

„Mutantní trumpetové šílenství", napsal o něm anglický novinář Andy Morgan.

Klasicky vzdělaný hráč, ještě v peřince uprchlík z válečného Bejrútu žijící v Paříži. V mládí mozartovsky geniální dítě, později jazzman z náhody, dnes prýštivý hudební gejzír strhující přesvědčením: „Hudba není něco, co existuje, je to něco, co teprve vzniká. Bez pravidel, omezení, hranic."

Maalouf v současnosti představuje nejprogresivnější hudební spojku mezi Západem a Východem. Natáčel a koncertoval s Elvisem Costello, Stingem, Salifem Keitou, Amadou & Mariam, Vanessou Paradis, Lhasa de Sela, Arturem H nebo Erikem Truffazem a Dave Douglasem.

Unikátní čtvrttónová trubka umožňuje Maaloufovi jako jednomu z mála na světě hrát složité arabské stupnice, klasickou hudbu a jazz. Přeskoky k elektronice, metalu, hip hopu, brazilské batucadě, balkánské dechovce a radikálnímu uchopení Michaela Jacksona vycházejí ale z něho samého. Stylově rozvětvený jazz jednoho z nejlepších žijících trumpetistů proto zní jako mystický román beze slov, jako sugestivní autobiografická výpověď zmítající na koncertech publikem od tance ke snění.

19.12. 2011

Parov Stelar Band roztančí Colours of Ostrava

Což takhle trocha electroswingu? Nebo dokonce hodně? Těšte se Parov Stelar Band, taneční směs elektroniky, hip hopu, jazzu, swingu a bláznivých let Jazzového věku! Jediný koncert tohoto rakouského DJ a jeho kapely příští rok u nás.

Electroswing jako návrat k nevázaným mejdanům Velkého Gatsbyho, „kdy nocí kvílely saxofony a stovky párů zlatých a stříbrných střevíčků přešlapovalo v zářícím prachu".

Parov Stelar neboli DJ Marcus Füreder z rakouského Linze miluje swing, ale také programování s gramofony a proto patří k zásadním zakladatelům zcela nového hudebního žánru electro swing - nekompromisní výzvě k tanečnímu hédonismu. „Éra 20. a 30. let pro mě důležitá. Byly to tvrdé časy, ale také ideální doba na spousty večírků, kde si lidé nedělali starosti, co bude zítra. Občas večírky z 30. let označuji jako „první rave party". Divoké party, ale se stylem, to mám rád," řekl Parov Stelar před beznadějně vyprodaným pražským koncertem.

V polovině 90. let začal jako dýdžej Plasma. Později přešel k taneční elektronice s jazzovou příchutí a stal se průkopníkem „minimal jazz house". V roce 2004, už pod novým jménem Parov Stelar, založil vlastní nahrávací společnost Etage Noir Recordings a jazzová hudba v elektronickém obalu přešla k energickému electroswingu. Alba Seven and Storm a Shine jej katapultovala mezi evropské hudební osobnosti. Jeho skladby postupně pronikly na mnoho významných kompilací, zazněly v reklamách a televizních pořadech a z Parov Stelara udělal vlivnou hvězdu první třídy.

A ještě o mnohem větší, když se k němu přidali živí muzikanti se zpěvačkou. Teprve pak dostaly hity Matilda, Kisskiss, Chambermaid Swing, Love nebo Night in Tourino pořádné grády a z Parov Stelar Bandu učinily světově vyhledávanou koncertní atrakci. Společně s divokými francouzskými Caravan Palace praporečníky electroswingu.

14.12.2011

Islandská zpěvačka Björk hlavní hvězdou Colours of Ostrava 2012

Mezinárodní hudební festival Colours of Ostrava přivítá v červenci 2012 jednu z nejvěhlasnějších a nejvlivnějších hudebních osobností 21. století - islandskou zpěvačku Björk. „Je to pro nás velká čest i splněný dlouholetý sen," říká Zlata Holušová, ředitelka festivalu. Björk na Colours představí nový multimediální projekt Biophilia vycházející ze stejnojmenného alba, které vyšlo letos v říjnu. „Snad žádný festival na světě přitom meditaci Björk o vztahu hudby, přírody a techniky nemůže nabídnout unikátnější prostředí. V industriálním areálu bývalých dolů a hutí se pomyslně prolnou těžební věže a obří pece s třímetrovým kyvadlem předvádějícím zemskou gravitaci do strun harfy a blesky z Teslova transformátoru," doplňuje Zlata Holušová. Björk patří k největším jménům současné hudby, byla například dvanáctkrát nominovaná na Grammy, jednou na Oskara, dvakrát na Zlaté glóby, je držitelkou čtyřech cen Brit Awards (navíc byla čtyřikrát nominována), MTV Video Music Awards, Zlaté palmy z filmového festivalu v Cannes a vítězkou mnoha dalších prestižních anket. V roce 2010 ji švédská Královská hudební akademie udělila cenu The Polar Music Prize. Od svého prvního alba nazvaného Debut prodala přes 20 miliónů desek. K dalším novým potvrzeným jménům na Colours patří post-jazzová senzace Portico Quartet nebo projekt rakouského electro-jazzového DJ a producenta Parov Stelar, který zde odehraje jediný tuzemský koncert v roce 2012.

Björk se celým jménem jmenuje Björk Guðmundsdóttir a je ročník 1965. Narodila se do hippies rodiny, které se ve dvanácti letech už jako geniální hudební dítě vzepřela příklonem k punku; zpívala ale také jazz a postupně pronikala do tajů taneční scény. V roce 1986 se stala členkou kultovní islandské skupiny The Sugarcubes, „jejíž kouzlo se dalo shrnout do jednoho slova - Björk". O čtyři roky později s ní koncertovala v Praze a za další dva ji opustila, přestěhovala se do Londýna a začala se věnovat své vlastní obdivuhodné kariéře oslňující zpěvačky, skladatelky, textařky, tanečnice, návrhářky extravagantních kostýmů a šokujících, originálních jevištních show.

Počínaje platinovým albem Debut (93) Björk postupně mění podobu popmusic a do dnešních dnů si vždy pečlivě vybírá producenty a spolupracovníky: Howie B, Tricky, Mark Bell (LFO), Matmos, Zeena Parkins, Mike Patton, Robert Wyatt, Tanya Tagaq nebo Thom Yorke z Radiohead. Novátorsky kloubí elektroniku se symfonickými orchestry, hip hopovými beatboxery, ženským inuitským sborem, lidskými hlasy a rytmy. „Jsem posedlá energií. Chtěla bych do svých uší vložit všechnu energii světa." Na albu Volta experimentovala s exotikou: vedle Timbalanda a Anthony Hegartyho přizvala malijského hráče na koru Toumani Diabateho, čínskou loutnistku Min Xiaofen a konžskou skupinu Konono No.1.

Svůj vztah k world music tehdy uvedla slovy: „Považuji se ve skutečnosti za tradičního hudebníka, protože tradiční hudba existuje celá staletí a neustále se mění. Čím jsem starší, tím víc to tak vnímám. Je to těžko pochopitelné jako tajemství. Je to vzrušující a zároveň děsivé, jako byste to dělali ve spánku, protože už to znáte." Fantastická, často přelomová art videa s Björk natáčejí Chris Cunningham, Michel Gondry nebo její životní partner Matthew Barney.

Dosud nejambicióznější multimediální projekt představila Björk letos: album Biophilia doplňuje interaktivní aplikace pro tablety s videohrami, eseji a programy pro dotykové displeje iPad nebo iPhone. A také komentářem filmového režiséra Davida Attenborougha. Björk se zamýšlí nad přírodními úkazy, strukturou DNA, měsíčními fázemi, atomovým jádrem, tepem krve a společností. „V Biophilii poznáte, jak se tři aspekty - příroda, hudba, technologie - vzájemně propojí. Poslouchejte, učte se a tvořte."

V komplexním obrazu Björk hrají důležitou roli i její nehudební aktivity a osobitá, provokativní stanoviska ke společnosti i na showbusiness. „Nelíbí se mi být celebritou. Je to služba - stejně jako umývání toalet," sdělila zpěvačka magazínu Guardian. Na Islandu, kde ji říkají „naše Björk", založila neziskovou organizaci Náttúra usilující o ochranu životního prostředí a zhodnocování přírodních zdrojů. „Dokážu být šílená jako medvěd probuzený ze zimního spánku."

Na protestním koncertě v Reykjavíku tvrdě vystoupila proti budování továren na hliník, předtím se opřela do bankéřů ruinujících stát a neskrývá ani své názory na globální politiku: na šanghajském koncertu Björk pozměnila text písně Declare Independence (Vyhlaste nezávislost) a zanesla do něj název Čínou okupovaného a devastovaného Tibetu. Při vystoupení v Japonsku skladbu zase věnovala Kosovu, čímž si od Srbska vysloužila zrušení plánované účasti na jednom festivale. „Vycházím ze svých pocitů a mé písně mají základ v soukromých a osobních zážitcích. Dokonce i skladba, jako je Declare Independence, pro mne znamená otázku lidství. Stojím si za tím, co jsem řekla," vysvětlila novinářům Björk.

12.12.2011

Colours of Ostrava hlásí pro rok 2012 The Flaming Lips, nové - lepší a unikátnější - místo konání a nový vizuál

Mezinárodní festival Colours of Ostrava, který se koná od 12. do 15. července 2012, si přichystal před Vánoci několik velkých novinek: 1) Příští rok v Ostravě vystoupí přední světová rockově-psychedelická formace The Flaming Lips, která je kromě dalších ocenění držitelem tří Grammy a dle magazínu Q jedna z padesáti skupin, které musíte vidět, než zemřete. „Jakmile jsem viděla jejich úžasný koncert plný bizarních kostýmů, balónů a projekcí loni na festivalu Primavera Sound, okamžitě jsem se rozhodla, že tento famózní koncert musí také vidět návštěvníci našeho festivalu," říká ředitelka Zlata Holušová.

2) Příští ročník Colours proběhne v Ostravě na novém, lepším a unikátnějším, místě - v Dolní oblasti Vítkovice. Tento evropsky památkově chráněný areál bývalého dolu, železáren a hutí se nyní před očima mění díky stejnojmennému zájmovému sdružení na výjimečné vzdělávací, kulturní a společenské centrum s celoročním provozem. „Nové místo nabídne kromě venkovních i vnitřních scén oproti původnímu areálu řadu praktických výhod, po kterých volali naši návštěvníci - například větší prostor pro návštěvníky, zázemí, hygienu i stanové městečko, vlastní parkoviště a řadu dalších. Festival navíc ale získá na další unikátnosti. Dolní oblast Vítkovice fascinuje svojí industriální krásou, hudba i diváci se dostanou do takového prostředí, které nikdo jiný u nás nemá," říká Zlata Holušová a hned dodává: „Změna místa nebude mít vliv na to, proč lidé na Colours rádi jezdí - pestrost, šíře a kvalita programu, velké množství nejrůznějších scén a zároveň pohoda v areálu - možnost odpočívat na trávě, schovat se pod stromy, tančit i vzít s sebou malé děti." „Jsme moc rádi, že festival takového věhlasu bude právě u nás v Dolní oblasti Vítkovic. Je to důkazem, že Dolní oblast již teď přitahuje ty nejvýznamnější aktivity v regionu. V době festivalu bude zpřístupněna naučná trasa na Vysoké peci č. 1, část programu se bude odehrávat také v VI. energetické ústředně a Plynojemu. Příprava festivalového areálu si vyžádá přibližně 20 miliónů korun, které budou uhrazeny z provozních prostředků našeho sdružení a společnosti Vítkovice, přičemž očekáváme pomoc našich významných členů a partnerů," uvádí Petr Koudela, ředitel sdružení Dolní oblast Vítkovice. Festival se tak ocitne mezi neznámějšími ostravskými kulisami.

K hlavním výhodám nového areálu patří například větší prostor u obou hlavních venkovních scén, větší stanové městečko opět v zeleni s možností parkování, druhé vlastní parkoviště pro návštěvníky, více prostoru pro zkvalitnění služeb a hygieny, všechny scény se budou nacházet v jednom areálu a odpadne nutnost přecházení mezi oběma hlavními areály. „Festival získá na vzdušnosti, lidé se nebudou tlačit. Zároveň ale není naším cílem udělat z Colours megalomanskou přehlídku, kde by se ztrácel původní duch. Areál na Černé louce i hradě máme moc rádi, ale v Dolní oblasti vidíme pro návštěvníky více výhod," uzavírá Zlata Holušová.

3) Do roku 2012 vstoupí Colours s novým vizuálem.

Nové prostředí si vyžádalo i obnovu vizuálního pojetí festivalu. Určitá syrovost technické památky Dolní oblasti Vítkovic a multikulturnost festivalu inspirovaly tvůrce k pořádně ostrému kontrastu. Barevné stříkance, jako stěžejní motiv roku 2012, logicky vycházejí ze samotného názvu Colours čili barvy. Typograficky stylizovaný název „Colours" je pak doslova nabitý radikálními a výraznými barvami. Nový Colours vizuál zároveň nechává návštěvníkům obrovský prostor pro jejich vlastní fantazii a pojetí toho, jak se správně cítit „colours-barevný". „Barevná „colours" nálada musí dýchnout z  každého našeho plakátu. A na každém návštěvníkovi musí zůstat aspoň kapka z barevného stříkance," říká autor návrhu Václa Žila z ostravské agentury IanDerson Advertising, která se v tomto roce chopila nelehkého úkolu obléknout Colours do nového hávu, spoluautorem je i další grafik zmíněné agentury Petr Pačka.

Předprodej čtyřdenních vstupenek na Colours of Ostrava 2012 probíhá od 1. listopadu. Vstupenky jsou k dostání v síti Ticketpro, v e-shopu na www.colours.cz a v kamenné prodejně Oriental v Ostravě. Cena 1.190 Kč v první vlně platí pro prvních 4.000 kusů, časově však nejdéle do 9. prosince 2011, cena vstupenky 1.390 Kč v druhé vlně bude platit pro dalších 5.000 ks nebo nejdéle do 31. ledna 2012. Festival nabídne příští rok během čtyř dní na 10 scénách přes 150 kapel, DJs, filmů, diskusí, workshopů či divadel včetně největších hvězd světové hudby. Prvním oznámeným vystoupením je společný koncert Kronos Quartet, Kimmo Pohjonena a Samuli Kosminena.

Více informací na www.colours.cz. Generální partner: Česká spořitelna. Za podpory statutárního města Ostrava. Hlavní partneři: ArcelorMittal Ostrava, OKD.

Podrobné informace:

Dolní oblast Vítkovice se nachází 3 zastávky tramvají od centra Ostravy. Festivalový areál nabídne jak části s velkými venkovními scénami a stanovým městečkem, kde návštěvníci najdou trávu, stromy, zeleň i zpevněné plochy před stage, tak i část s původními budovami, které nabídnou útočiště vnitřním hudebním scénám, divadlu, diskusím, filmům, workshopům i dětské scéně s kojícím stanem. Jednou z nich bude unikátní plynojem přebudovaný dle projektu architekta Josefa Pleskota na prvotřídní multifunkční aulu. Otevření této části se plánuje již na květen 2012. Samozřejmostí bude posílení dopravy z centra Ostravy do Dolní oblasti i zajištění bezpečnosti návštěvníků.

Historie Dolní oblasti:

Ve Vítkovicích, malé vesničce poblíž Moravské Ostravy, byly 9. 12. 1828 založeny železárny nazvané podle majitele Rudolfova huť. Konec 20. století znamenal zásadní obrat. Ani technologický rozvoj a největší modernizace vysokých pecí v 80. a 90. letech 20. století již nestačily zabránit politickému rozhodnutí města Ostravy a vlády ČR o zastavení vysokých pecí v Dolní oblasti. Rozhodnutím státních orgánů byl dne 27. 9. 1998 po 162letém nepřetržitém provozu zastaven chod vysokých pecí v areálu dodnes nazývaném Dolní oblast. Jednoúčelové technologické celky hutní prvovýroby a rozlehlé území Dolní oblasti se staly v roce 2000 kulturní památkou, v roce 2002 národní kulturní památkou (NKP). V roce 2008 se památka stala součástí Evropského kulturního dědictví. Díky projektu zájmového sdružení Dolní oblast VÍTKOVICE, jehož významnými členy a partnery jsou společnost Vítkovice, Vysoká škola Báňská-Technická univerzita Ostrava, statutární město Ostrava a Moravskoslezský kraj, bude obnoven celý průmyslový areál, v němž je památkově chráněných 11 hektarů. Na zbývajících 140 hektarech má vzniknout kulturně-společenské areál s vědeckými pracovišti, unikátním Světem techniky, vysokoškolským centrem, případně krajskou vědeckou knihovnou a veřejným sportovištěm. Developerský projekt Nové Vítkovice si vyžádá až 60 miliard Kč.

Vizualizace nové podoby Dolní oblasti:

http://www.youtube.com/watch?v=x1x9bHNPsCA

http://www.youtube.com/watch?v=pqu2FMVYLMI

http://www.youtube.com/watch?v=z1NzOqfW7z4

http://www.youtube.com/watch?v=DWB1Lx8b2uY

The Flaming Lips:

Excentričtí podivíni už bezmála třicet let udivují posluchače kosmickým psychorockem, bizarními obaly alb, ztřeštěnými nápady a okázale magickými koncerty s nebývalou audiovizuální projekcí, při kterých se zpěvák Wayne Coyne prochází po hlavách publika v obří průsvitné bublině. Shůry padá liják barevných balónků, děla vystřelují konfety, po podiu tančí lidé ve zvířecích kostýmech a pod ním Santa Clausové s čerty a unešenými lidmi zpívajícími s The Flamingo Lips megahity Rise For Prize, The Yeah Yeah Yeah Song nebo oficiální rockovou skladbu státu Oklahoma Do You Realize. Jádro skupiny založené v roce 1983 tvoří zpěvák, hudebník, skladatel a filmař Wayne Conye s baskytaristou Michaelem Ivinsem. V proměnné sestavě se od roku 1991 pevně usadil multiinstrumentalista Steven Drozd a v současnosti ji tvoří ještě bubeník Kliph Scurlock a kytarista Derek Brown. The Flaming Lips vydali třináct alb plných surrealistických textů, nadčasových i bláznivých úvah, nekorektního politikaření, podivných acid rockových zvuků i mistrovských opulentních aranží. Od hardcorových začátků se postupně dostali k originálnímu zvukovému amalgámu rané experimentální psychedelie, punku, space rocku, německého krautrocku, popu, ozvěn Beach Boys, Franka Zappy a skupiny Pink Floyd. Té v roce 2009 vzdali ojedinělou poctu předělávkou legendárního alba Dark Side of The Moon za účasti Henry Rollinse a Peaches.

I Can Be A Frog: http://www.youtube.com/watch?v=92TNIIbaBOo

The Yeah Yeah Yeah Song: http://www.youtube.com/watch?v=kjrUOlK2714

Nový areál Colours of Ostrava v bodech:

• Dolní oblast Vítkovice - evropsky památkově chráněný areál bývalého dolu, železáren a hutí
• nabídne jak velké venkovní scény se zpevněným povrchem a zelení, tak i dostatek vnitřních scén, včetně unikátního plynojemu
• 2x větší než původní areál na Černé louce a Slezskostravském hradu
• vzdálenost od centra - 3 zastávky tramvají

Hlavní plusy nového areálu v bodech:

• větší prostor u obou hlavních venkovních scén
• větší stanové městečko svlastním parkování
• druhé vlastní parkoviště pro návštěvníky
• více prostoru pro zkvalitnění služeb a hygieny
• všechny scény vjednom areálu
• odpadne nutnost přecházení mezi oběma hlavními areály a řešení druhé lávky přes řeku, která by vpřípadě zvýšení hladiny nemohla být instalována

omezí se možné rušení hudbou v nočních hodinách

1.11.2011

Festival Colours of Ostrava zahajuje 1. listopadu předprodej vstupenek na rok 2012

V úterý 1. listopadu začíná předprodej čtyřdenních vstupenek na další ročník mezinárodního hudebního festivalu Colours of Ostrava, který se bude konat od 12. do 15. července 2012. Vstupenky jsou k dostání v síti Ticketpro, v e-shopu na www.colours.cz a v kamenné prodejně Oriental v Ostravě.

Cena vstupenky 1.190 Kč v první vlně bude platit pro prvních 4.000 kusů, časově však nejdéle do 9. prosince 2011 (pokud by se 4.000 ks neprodalo), cena vstupenky 1.390 Kč v druhé vlně bude platit pro dalších 5.000 ks nebo nejdéle do 31. ledna 2012. „Cena prvních dvou vln předprodeje zůstává stejná jako loni, nezdražujeme," zdůrazňuje Zlata Holušová, ředitelka festivalu. „Stejně jako loni je limit nákupu na jednu osobu stanoven na čtyři kusy," zdůrazňuje Zlata Holušová.

Festival Colours of Ostrava nabídne příští rok během čtyř dní na 10 scénách přes 160 kapel, DJs, filmů, diskusí, workshopů či divadel včetně největších hvězd světové hudby